Historie
Jízdárna se nachází v obci Radonice. Kdy a kým byla obec Radonice založena, se zřejmě už nikdy nedozvíme. Z analogie vývoje vesnic v okolí osady náležely klášterům, kostelům nebo rodům staroměstských měšťanů. Byly zakládány v průběhu10.–13. století, můžeme tedy předpokládat, že ve stejné době vznikly Radonice s dnes již zaniklou zemanskou tvrzí. První historická zpráva o Radonicích pochází z konce 14. století, kdy se připomínají Horní a Dolní Radonice. Tehdy byla ves rozdělena na dvě nevelké části pod držením různých majitelů. Už v roce 1657 měly první poštovní jízdní stanici na trati z Prahy do Kladska, která byla zrušena v roce 1755. Tato stanice se nacházela na místě současné jízdárny.
Datované počátky rodiny Stárů v Radonicích
Rodina Stárů, přišla do Radonic v roce 1852. Josef a Františka Stárová, rozená Kubatová, koupili v roce 1852 grunt č. 7., rodinný statek proti vjezdu do nynější Jízdárny Radonice. Sedláci tehdy po zrušení roboty v roce 1848 vykupovali pozemky, aby se stali plnými vlastníky své půdy. Manželé Stárovi postupně koupili i další grunty a v letech 1887–1938 měl Panský dvůr, dnešní statek jízdárny, v pronájmu jejich syn, statkář Josef Stára.Ačkoli se nedá zjistit, kdy byl tento poplužný dvůr vystavěn, podle klenbových oblouků lze soudit, že to bylo někdy v 15. století.
Počátek chovu koní v Radonicicíh a následné znárodnění koní !
Základ chovu koní rodiny Stárů v Radonicích je možné datovat do roku 1937. Tehdy Otakar Stára ml. hospodařil spolu se svým otcem a bratrem na půdě v Radonicích. V roce 1937 o něm v TEMPU vyšel článek u příležitosti jeho vítězství v kategorii pánských jezdců: Otakar Stára touží vypěstovat si v otcových stájích malý, ale kvalitní chov ušlechtilých koní, ,,pro který již získal několik výtečných zvířat“. Láska ke koním a jezdeckému sportu povede jej k zaslouženým úspěchům.
K naplnění svého cíle jezdil v dostizích, na koních svých i různých majitelů, se svým bratrem Lubomírem měl dostihovou stáj Stára a nakupoval koně vhodné pro chov. Všechny své prostředky postupně investoval do nákupu koní. Do Radonic během několika let přivedl koně, kteří nechali svou stopu i v českém chovu anglického plnokrevníka. Derby vítěze Liberála, Tornáda, dále třeba Krakonoše, Turbíny, První Party, Tulačky, Palaše, Pražana, Kornelky, Tanečnice – jejich vlastnictví lze najít v plemenných knihách z let 1950 a 1952.
Jako pánský jezdec byl úspěšný na dráze a stal se vítězem kategorie pánských jezdců v letech 1941–1943. Základem jeho nově budovaného hřebčína byly jak klisny, tak i hřebci. Koupil a měl ve vlastnictví koně, jako byl Derby vítěz Tornádo, jeden z nejlepších tehdejších koní, nebo Liberál. Tornáda nejen koupil, ale v jeho sedle též jezdil a vítězil.
Vyvlastnění majetku rodiny Stárových
V roce 1950 došlo k nezákonnému převzetí koní. Přišlo sdělení s podpisem prof. Václava Michala, že tyto koně jsou zvířata, jež mají význam pro zvelebování chovu koní i pro zajištění obrany státu, proto se omezuje ve veřejném zájmu dispoziční právo k nim a přikazuje se podle Dekretu presidenta republiky č. 5/1945 Sb. převod do národní správy. Paradox je v tom, že na počest prof. Michala se dodnes běhá ve Velké Chuchli jeho memoriál. Foto Stáry a Michala z roku 1950. Není bez zajímavosti, že do teď stát nebyl schopen vypořádat se s restitučním nárokem Mileny Stárové. Důvodem je, že chov anglického plnokrevníka údajně není zemědělskou výrobou, a proto se na něj nevztahuje zákon o půdě.Návrat k hospodaření Otakara Stáry a chovu koní do Radonic
Otakar Stára měl velké srdce jako majitel i chovatel a nechyběla mu ani trpělivost. Na vysněné spojení Tornáda s První Partou vydržel čekat tři roky. První hřebeček uhynul po měsíci na zánět, druhý dostal jako roček těžkou koliku a teprve třetí nositel tohoto spojení přežil a běhal na dostihové dráze. Jmenoval se Perun a stal se jedním z nejlepších vytrvalců prvních poválečných let.
Na tuto tradici a lásku ke koním a chovatelství navázal pan Otakar Stára po roce 1989. Když se v roce 1992 mohl vrátit do Radonic, ještě tam nebydlel, přesto začal hospodařit na vrácených rodinných pozemcích. Náhradou za restituční nároky mu byly vráceny budovy Panského dvora. Toho dvora, který měl v letech 1887–1938 v pronájmu jeho praděd. Majetek dvora pak v roce 1992 vložil do rodinné akciové společnosti, jež hospodaří na rodinných a pronajatých pozemcích. Tato společnost měla za úkol obnovit budovy a vytvořit z nich funkční celek.
Založení dostihové stáje Otakar Stára (později UTRIN) a nákup prvního novodobého koně
Po dlouhém rozvažování si Otakar Stára ml. založil stejnojmennou dostihovou stáj. Obnovil dres z doby před rokem 1948. Po neúspěšném snažení o navrácení „koní v rámci restitucí“ se nakonec rozhodl pro nákup klisny Irish Gift (IRE), importované do České republiky z Irska. Důvodem byl její rodokmen s linií legendárního dostihového koně Secretariata (USA).Nákup dostihové klisny mu navíc umožnil prožít po letech „roli majitele dostihového koně“. S trenérem Jaroslavem Drlíkem v Chuchli mohl diskutovat o trénování a managementu koně. Sledoval však i úkol vybrat vhodného hřebce k připuštění.
V roce 1997 se Otakar Stára ml. rovněž rozhodl zapojit do změn v dostihovém provozu u nás. Aktivně a s nadšením začal působit ve Sdružení českých amatérských dostihových jezdců (SČADJ), jež mohlo obnovit činnost v nových podmínkách v roce 1990. Zvlášť se věnoval organizaci pravidelných kurzů amatérských jezdců.
Od zákazu vstupu na dostihová závodiště od komunistů se tak vrátil ke své lásce – dostihovým koním. Proto pracoval v SČADJ, založil dostihovou stáj a koupil chovnou klisnu. Cílem bylo navázat na násilně ukončenou činnost a započít aktivity na obnovení a pokračování přerušené tradice rodiny Stárů v Radonicích.
Na dostihové klisně ještě v 77 letech jezdíval. Na statku se tak znovu objevila živá zvířata, jeden box pro koně, malý výběh, který se v Jízdárně Radonice stále využívá. V roce 1997 byla založena dostihová stáj UTRIN, jež pokračuje v provozu dostihové stáje Otakara Stáry.
Počátek novodobého privátního chovu anglického plnokrevníka rodiny Touškových
Pan Otakar Stára vybral k připuštění Irish Gift hřebce Monarcha (GB), syna Sadler’s Wells (USA), šampiona tříletých mílařů ve Francii v roce 1984. Ještě projednal připouštěcí podmínky, ovšem pak náhle zemřel. Dá se říct, že zemřel v sedle, potomka po Irish Gift se však už nedožil. První kroky obnoveného chovu byly bez nějaké střednědobé vize. Jedinou snahou bylo vnímání, že navazovat na tradice má v každé generaci smysl. Jde o vnímání a rozhodování, které mnohdy nedává ekonomickou logiku, nicméně má svůj smysl a jinou než pouze finanční hodnotu.
Výběr klisny Irish Gift byl tedy motivován snahou o pokračování rodinné tradice. Započal však také cestu k nabývání zkušeností v chovu, tréninku a vlastnictví koní. Pro odchov vybral O. Stára Dobřany, u začínajícího chovatele, bývalého předního dostihového jezdce Jan Košťála st. (nar. 1944). Důvodem byl rodokmen tam ustájeného plemeníka Monarcha, potomka po Sadler’s Wells (USA). Výjimečný chovatelsky dostupný hřebec s dobrým původem.
Rozhodnutí o udržení tradice chovu koní a provozu v Radonicích
Po smrti Otakara Stáry ml. na jeho místo nastoupila rodina Touškových. Věra Toušková se ujala hospodaření na pozemcích v Radonicích, převzala odpovědnost za řízení statku a oprav, a především za péči o předaný nemovitý majetek, z velké části v naprosto dezolátním stavu.Na Irish Gift v Dobřanech a potomky nebyl čas. Stav chovu v Dobřanech byl neutěšený, proto také přišlo rozhodnutí připustit klisnu s Alex the Great. Potomci Irish Gift po Monarchovi – Irish a Ita Maj –tomu odpovídali. Na Irish se nemohlo neprojevit, že chov potřebuje hlavně dobré výběhy, Ita Maj na tom byla ještě hůř: ani nevyběhla, navíc byla odchovem úplně podražená a při první snaze dát ji do tréninku „profesionálnímu“ trenérovi se vrátila s prasklou šlachou.
Seznámení laiků s dostihovým provozem bylo cestou za poznáním, které nebýt touhy „držet tradici“, nemohlo by skončit jinak než rozhodnutím: „Nevěnuj se koním.“ Neprofesionalita, předstírání, využívání neznalostí těch, kdo jsou „údajnými profíky“, to ve vás zanechá stopy. Jenže ani to nemohlo zlomit naše odhodlání vrátit koně do Radonic a spojit zemědělství s koňmi.
Narození anglického plnokrevníka Ilex The Great
Kroky spojené s Irish Gift byly vedeny logickou úvahou „kam s ní“. V Radonicích pro ni nebylo místo ani vhodné využití. Z náhodného setkání s panem dr. Zbyňkem Pulcem proto vzešlo rozhodnutí připustit klisnu s jiným hřebcem, než který byl v Dobřanech. Volba padla na Alex the Great, byl to potomek Ilex the Great. Vícedenní seznamovací a poznávací cesta manželů Touškových po chovech koní anglického plnokrevníka v České republice vedla v roce 2001 k tomu, že po připuštění Irish Gift hřebcem Alex the Great byla s potomkem převezena k chovateli Ing. Miroslavu Ševčíkovi na Moravu. Tam si potomka Ilex the Great vyhlédl trenér František Holčák k jeho trénování a tím vznikl mnohaletý vztah s Velkými Karlovicemi a střední Moravou.Až do roku 2011 se tak pohled zúžil na anglického plnokrevníka, dostihy a na Velké Karlovice a Halenkov. Žádné velké vymýšlení ani ambice, prostě se potěšit a odpočinout si.
Odchovat koně a vidět ho na dráze, porovnat, o kolik jsou potomci lepší než rodiče, to je adrenalin. Když odchováte z průměrné klisny dva koně, kteří běhají jedničkové dostihy, musíte mít radost. A zároveň se o svého koně staráte a pečujete o něj jako o vlastní dítě, s nímž prožíváte úspěchy, ale i neúspěchy a zklamání. Především zranění na dráze.
Založení jezdecké školy Jízdárna Radonice
Naopak hlavní pozornost byla věnována budování jízdárny, stavebním prácím a následně pořízení koní pro uvažovanou jezdeckou školu Jízdárna Radonice. První klisnou ve vlastnictví, jež byla koupena s výhledem pro jízdárnu a následně i pro chov teplokrevných koní, byla Taseka, která také dala koně Tornádo, Sympatica, Marron Papillon a Laramis. Důvodem rodokmenové volby bylo pokračování tradice. Klisna má v linii Liberála, který byl ve vlastnictví pana Otakara Stáry. S Tasekou přišli i další koně, v návaznosti na spolupráci s panem Josefem Kubištou z Měníku u Chlumce nad Cidlinou (Šlechtitelský chov koní Kubišta).
Ing. Daniel Toušek ml. jde ve stopách svého dědy: rozhodl se naučit se jezdit na koních, využil toho, že studoval zemědělskou školu, a začal se specializovat na koně, jak z nich udělat byznys.
Jeho otec, Ing. Daniel Toušek st., si našel nového „koníčka“ v dostihových koních a dostizích. V jeho případě nejde o byznys, to by už dávno nedělal, ale o úctu k tradici a koníček, o neekonomické vidění světa.
První umístění koně Ilex the Great v jedničkovém dostihu
Narození klisny Irish Queen ve Valchovicích u pana Ševčíka, nejúspěšnější dcery plemeníka Secret ’n Classy (Secretariat) v českém chovu anglického plnokrevníka, je malé zadostiučinění, že nebylo úplným bláznovstvím nechat si Irish Gift a připustit ji. Pouze se potvrdilo, že pro chov musíte mít podmínky. Pan Ševčík je má, navíc je skutečným odborníkem a milovníkem koní.
V stejném roce došlo k zahájení provozu v Jezdeckém parku. Jezdecký park se stal pokračováním soběstačného rozvoje Jízdárny Radonice a jedná se o privátní stáje pro vlastní chov koní, zázemí pro anglické plnokrevníky dostihové stáje UTRIN a výcvik pokročilých jezdců (stálých zákazníků). Jde v přeneseném významu o vývojové středisko.
http://www.jizdarnaradonice.cz/wp-content/uploads/ilex.jpg
Rozšíření chovu a provozu o areál jezdeckého Parku Radonice
Zahájení provozu na jezdeckém parku se stal pokračováním soběstačného rozvoje Jízdárny Radonice. V prostorách parku jsou stáje pro vlastní chov koní jízdárenských koní a zázemí pro anglické plnokrevníky dostihové stáje UTRIN. Dále zde probíhá výcvik pokročilých jezdců z řad stálých zákazníků jízdárny.
První jezdecký den Jízdárny Radonice
Této akce se zúčastnili aktivně jezdící klienti jezdecké školy Jízdárny Radonice a jedním z cílů bylo vytvoření podmínek pro vzájemné „měření sil“ a schopností jezdců získaných v rámci jezdeckého výcviku.
Soutěžilo se v jezdecké disciplíně „drezura“ a všichni jezdci se s drezurní úlohou poprali se ctí. Celá akce probíhala plynule a ke vší spokojenosti zúčastněných, jezdců i diváků, bylo jistě na co se dívat. Na konci jezdeckého klání drezurní soutěže a po vyhlášení výsledků a závěrečném defilé jezdců byla předvedena ukázka sportovní jezdecké disciplíny v ČR více než exotické: pólo na koni – v podání pana Jiřího Lewingera.
Pracovní stáž ve sportovní stáji KingRidge v Kanadě
Daniel Toušek byl na pozvání pana Jana Seyfrieda, přítele rodiny Stárových, na dvouměsíční stáži ve stáji u zkušeného profesionálního jezdce Hugha Grahama, který během své jezdecké kariéry působil v národním týmu Kanady při olympijských hrách v Los Angeles a mnoha mezinárodních soutěžích typu Samsung Super League a Pan American Games.
Denní náplní byla jízda na převážně mladých koních a v době nepřítomnosti hlavního jezdce i na některých jeho koních. To byla zřejmě nejzásadnější Touškova zkušenost pro rozvoj jezdeckých a organizačních schopností. Za tuto zkušenost je potřeba poděkovat panu Seyfriedovi, který svým nezaměnitělným způsobem pomohl oživit poznání, na jakých hodnotách rodina Stárových i Seyfriedových svého času stavěla a kde si koně v rodinné historii dodnes stojí.
Pořízení klisny Verdandi z Francie
Adrenalin vybrání koně na dražbě si chtěli prožít Věra a Daniel ml. Tak došlo k pořízení klisny Verdandi (FR) z matky Phlizz po Kahyasi na aukci Arqana v Paříži. Má dobré jméno, spojení Ver-an. Verdandi vybral F. Holčák; byla vedená v katalogu jako vhodná pro chov, přesto šla na dráhu. Trochu rychle. Člověk se stále učí. Byl pořízen také kůň Shaakey s dobrým původem, přesto těžko ovladatelný – asi zase chyba. Zranil si šlachu, i když už měl vítězství v Pardubicích. Škoda. Je nám trochu líto, že jeho sourozenci po matce, například Saydah, vítěz Gr II v Newmarketu, neměli příležitost osvědčit svou výkonnost. Saydahův otec Daylami byl mimo jiné otcem Royal Mounginse.
Zázemí vhodné pro trénink koní v jezdeckém Parku Radonice
Zkušenost a poznání je nutné promítnout do rozhodnutí. Nově se zavedl „přípravný trénink“ vlastních dostihových koní v Radonicích v areálu Jezdeckého parku. O to složitější je však jednání s trenéry. Je to tak, že nemá smysl opakovat chyby a vstupovat do stejné vody. Shaakey, ale i Verdandi byli dobrou zkušeností.
Přenesení radonického chovu A1/1 do Francie
Pokusit se ověřit, jaký je rozdíl v péči o koně u nás a v zahraničí, bylo vyvoláno narozením dvojčat Irish Gift a Iris Queen. To navíc z tak renomovaného centra, jako jsou Napajedla. Proto jsme přenesli chov anglického plnokrevníka do prostředí v Normandii. Z dobrých kontaktů pana Kubišty jsme našli odborný a profesionální azyl pro klisny Verdandi a Irish Queen u jednoho z nejúspěšnějších chovatelů Francie pana Xaviera Lereddeho.
Verdandi byla připuštěna hřebcem Turtle Bowl, který byl s prvním ročníkem dvouletých nejlepším hřebcem ve Francii, Irish Queen byla po narození dvojčat připuštěna Next Desertem a v listopadu též převezena do Francie za Verdandi. Péče o koně ve Francii a u nás je skutečně jiná, když pomineme podnebí.
Pokračování úspěšného rozšiřování chovu v Normanii
Verdandi čekala dlouho na zabřeznutí. Proto se mladý hřebeček narodil až v druhé polovině května. Avšak fakt, že se jedná o hřebce je naplnění veškerých očekávání. Aktuálně má pod sebou hřebečka po vítězi Prix Jean Prat (Gr.1) Turle Bowl (Dyhim Diamond), kterého koupila Shadai Farm pro svůj chov v Japonsku.
Byl pojmenován Victory Bowl.