DOMUMENT: týmová spolupráce a principy výuky jízdy v JR

V novém roce jsme se všichni cvičitelé setkali a probrali způsob, jak přistupovat k výcviku a na jakých principech se shodujeme a v neposlední řadě jak rozvíjet týmový přístup. 

Setkání bylo velmi konstruktivní. Našim společným cílem je pracovat s jezdci a koňmi právě v duchu naší vize „nevozíme, učíme jezdit“. Nejsme ochotni na tento přístup rezignovat, jak je to možné spatřovat na mnohých jízdárnách. 

Každý, kdo se u nás učí jízdě na koni by si měl tedy dříve či později odnést základní povědomí o jezdeckém vedení koně a ideálně i dovednosti. Časový horizont  je individuální, mimo jiné  i také ovlivněný přístupem jezdce a jeho motivací. Rovněž se blíže rozpracovaly cíle pro přípravu jezdců v kurzech viz odkaz: ZÁČÁTEČNÍK / MÍRNĚ POKROČILÝ 

Praktickým cílem jezdeckého výcviku v Jízdárně Radonice pak budou pravidelně pořádány jezdecké dny pro aktivní jezdce: VIDEO odkaz z jezdeckého dne Jízdárny Radonice.

Více v dokumentu níže …

 

 

DOKUMENT

Principy vedení jezdeckého výcviku

Jízdárna Radonice

 

---

 

1. PRINCIP POSTUPNOSTI

Aby byl výcvik efektivní, je potřeba postupovat postupně od základních dovedností k těm pokročilejším. Zjednodušeně je základní dovednost vedení koně v kroku a postupně i v klusu. Ke cvalu se přistupuje až tehdy, když jezdec zvládá obstojně vedení koně v klusu společně se základními přechody. Cval je možné I presto zkoušet, avšak není podmínkou každé jezdecké hodiny. 

Tímto šetříme jak koně, tak zkvalitňujeme základy jízdy na koni. Princip postupnosti používáme pro jakékoliv dovednosti, které na jízdárně nejsou očividně zvládány a je třeba se jim tedy ihned začít věnovat (trénovat).

Příklad: Všimne-li si cvičitel, že jezdec má problém koně naklusat a udržet v plynulém klusu, zaměří se se skupinou na přechody a plynulý chod. Jak alespoň náznakem dojde ke zlepšení, je možné přidat další cvičení. Tím se zadání pro danou výcvikovou hodinu určuje podle momentálních schopností a dovedností jezdce i koně.

 

---

 

 

2. PRINCIP DÚSLEDNOSTI



Cvičitel nenechává jezdce ve zlozvycích a špatném působení na koni, jako i v nesprávném sedu, zejména špatném nastavení délky třmenů a jezdit bez upozornění a opravy. Důraz se klade na rovnováhu jezdce, sed a pobízení a na nedostatky poukazuje okamžitě, resp. nerezignuje na špatné ježdění.

Tímto rovněž vedeme jezdce k tomu, aby si sám sebe uvědomoval a měl možnost si zvyknout na správné vnímání rovnováhy a sedu (předklon, rovný sed, záklon), aby se snad jednou mohl opravovat sám svým pocitem.

Příklad: Pokud jezdec pobízí (kope) neustále, nebo přistrkává koně bezdůvodně sedem, cvičitel na tyto zlozvyky upozorňuje a snaží se jezdce přimět ke korektnímu působení.

 

---

 

 

3. PRINCIP PEDAGOGIKY  

 

Cvičitel má za cíl postupně a důsledně jezdce učit základům jízdy na koni. Na tyto základy (vedení koně v kroku, klusu a ve cvalu na kruhu a rovných liniích) a jejich vyžadování nerezignuje ani u jezdců, kteří nemají sportovní ambice či si přišli i za relaxovat. 
Cvičitel však vede s jezdci dialog a proto principem pedagogiky je dotazování se jezdce na jeho pocity, zda kůň udělal přesně co jezdec zamýšlel a pokud ne, poradií mu podle svých zkušeností. 

 

Příklad: Na začátku hodiny cvičitel vydá povel, aby jezdci důsledně vyjížděli rohy a na kruhu koně přistavovali. Tento základní požadavek vyžaduje neustále a pokud se tak neděje, zeptá se jezdce, na co se soustředí a klade důraz, aby koně do rohu dovedl a na kruhu měl koně přistaveného na vnitří otěži. Jezdec pravděpodobně na vedení zapomněl a nebo nevyužil všech možností,  jak koně do rohu dostat a v obratu přistavit. Cvičitel dotazem posoudí snáze, zda se jezdec ubírá při působení a „řízení“ koně správným směrem. Cvičitel získá představu o tom, jak jezdec na koně (ne)působí a může mu doporučit jiná jezdecká opatření. Jako například působit před rohem dříve (6m) a často jezdec nepůsobí na kruhu vnitřní otěží, protože mu kůň poté kruh změnšuje aniž by chtěl. Dotazem cvičitel zjistí tento špatný pocit a upozorní na nedostatek vedení vnější otěží, která vypadávání do strany a na předek koně zamezuje a rovněž intenzivnější pobídky vnitřní holení (křížová pomůcka). 

 

---

 

 

4. PRINCIPY VEDENÍ KONĚ V ANGLICKÉM STYLU

 

Jezdecká škola by měla mít základní jezdecké pomůcky ustálené  tak, aby se jim každý jezdec naučil nebo jim porozuměl stejně, nehledě na tom, s kterým cvičitelem trénuje. Tyto základní pomůcky jízdy na koni se orientuji na pobízející pomůcky, sed jezdce a pomůcky otěží.

 

I.   Pobídky holení

 

*   v principu každý pohyb koně vychází od holení. Jezdce učíme pohyb vyžadovat holení, resp. vnitřní stranou lýtek, nikoliv strkáním sedem. Pomůcku sedem lze využít například pro prodloužený pracovní cval.

*   holeň nepobízí každý krok, nebo cvalový skok (v klusu je přirozený pohyb v rytmu vysedávání) a když jezdec vnímá reakci koně (vykročení, zrychlení, pokračování v pohybu), pobízení zlehčí resp. přestane pobízet tak, aby nechal koně jít dva tři kroky ze setrvačnosti. Tím by měl docílit reaktivnější odezvy koně po další aktivní pobídce, neboť tuto kůň snáze rozpozná. Pokud kůň na “nepobízení” zastavuje, doporučuje se následná pobídka bičem za jezdcovou holení.

 

II.   Sed jezdce

 

*   Důraz se klade na stehnový sed lehký. Ten učíme a vysvětlujeme jako v principu odlehčení hřbetu koně. Pokud si jezdec stoupá a vypíná se neúměrně nad sedlo, dochází snadněji ke ztrátě rovnováhy. Jezdce rovněž učíme nepředklánět se příliš na krk koně, ale po odlehčení hřbetu mít tendenci se narovnávat, aniž by došlo k dosednutí.

*   Pracovní sed vyučujeme v kroku tak, aby si jezdec uvědomoval uvolněnost s pohybem. Po přechodu do klusu lze setrvat k pracovním sedu do dosažení kontroly nad pohybem a v pracovním sedu ponecháváme jezdce tak dlouho, doku tím nenarušuje pohyb koně. Tedy nikdy natolik dlouho, aby kůň nemohl klusat nebo cválat. Ideální je kombinovat sedy v klusu tak, že po dosažení plynulého chodu jezdec udělá stehnový sed a pokud to nemá vliv na koně, je vše v pořádku. Pokud kůň reaguje zpomalením, vedeme jezdce k zamyšlení, že nemusí být provedení zcela v souladu s pohybem koně a rovnováhy jezdce. Stejně tak v pracovním sedu, pokud není sed pohodlný pro jezdce, nemůže být pohodlný pro koně. Opět vedeme jezdce k vyhodnocování stavu samostatně a nelpíme na provedení bez ohledu na kvalitu. Tyto sedy pak lze zkoušet opakovaně v rámci stálého klusu.



 

III.   Rovnováha jezdce
 

 

Absolutní základ. Trénujeme tak, aby si jezdec uvědomil, že nerovnováha je často spojena s nežádoucím pohybem holení, resp. opuštění rovnovážné osy ramena – kyčel – pata. 

Například: Rovnováha se dá dobře otestovat tím, když si jezdec stoupne do třmenů, normálně se vypne a hledá rovnováhu v pohybu (krok) jako provazochodec. Důležité je porozumět, že je to pouze cvičení pro získání smyslu pro rovnováhu, nejedná se o jezdecký sed !! Když již jezdec umí rovnováhu podchytit bez rukou i při mírném zrychlení, pak je to cíl tohoto cvičení. Poté si přejde do regulerního stehnového sedu tak, aby byl jen nadlehčen a neposouval holeně dopředu. Následně lze začít klusat bez otěží, tedy na zahozené otěži, vybídne koně, v nekterých případech třeba bičem,  do ryhclejšího klusu a zkusí kontrolovat pohyb v klusu bez rukou, nejdřív rovnováha, pak tělo, pozice holění a pravidelným vysedáváním.  Když pak kuň vyklusává a jezdec mu nevadí, pak lze postupně přidávat lehké výdrže rukou. Cílem je přimět jezdce, aby v zásadě i při zrychlení koně nereagoval jako první otěžemi, které bez rovnováhy stejně nefungují, ale jako první se si srovnal rovnováhu (pozice holení a těla).

V principu pak je jasné, že holeň ruku a výdrže a zádrže vyrovnávají a cílem je koně na ruku navyknout a postupně se snažit docílít jaksi taksi pružnému kontatku, aby byl kuň v principu anglického stylu ZARÁMOVAN. Jak kůň zpomaluje, védeme jezdce k úvaze nad tím, jestli netáhá, neztrácí rovnováhu, nepadá neuměrně do sedla při vysedávání atd atd. aby se uměl rozhodovat rychle podle situace a sám se kontroloval a opravoval. 

 

 

IV.   Pomůcka otěží


 

Poloviční zádrž (pro snadnější porozumění popis pol. zádrže je převzatý z Equichannel.cz) – „Každá zádrž, která vede k zastavení, je celá zádrž. Všechny ostatní zádrže se označují jako poloviční.
Poloviční zádrže se dávají proto, aby

*  se zajely přechody z jednoho chodu do druhého,

*  se reguloval nebo zkrátil ruch v rámci jednoho chodu,

*  se upozornil kůň před novou lekcí nebo cvikem,

*  se zlepšilo nebo dosáhlo shromáždění a držení koně   během   pohybu.“
 

Při této definici poloviční zádrže však může dojít velmi snadno k nedorozumění a Jakékoliv zádrže mají tu podmínku, že se kůň pohybuje vpřed, aby bylo co „zadržovat“. Učíme tomu tak, že v daném chodu po poloviční zádrži se nesmí změnit či narušit plynulý chod koně. Pokud je zádrž udělaná dobře, koník třeba naopak i lépe vyšlápne, nikoliv zpomalí. Pokud se tomu tak stane, cvičitel vysvětlí jezdci, že na udilo a zádrž koně musí naučit a navyknout pozvolnými zádržemi různé intenzity. Po pozitivní odezvě musí se jezdec navyknout co nejdříve otěž povolit. Na začátku skoro zahodit, později vedeme jezdce k uvědomění si rozdílů mezi zahozením a povolením. 

Drezurní hodina pod vedením cvičitele, vy sedíte na koni a právě jedete ve středním cvalu. Váš trenér vám řekne: „Dej poloviční zádrž!“ Pokud máte dostatečné znalosti o polovičních zádržích, musíte se svého trenéra zeptat: „Myslíte tím do pracovního cvalu, do shromážděného cvalu, do klusu, do kroku nebo kvůli zlepšení držení těla koně ve středním cvalu?“

Trenér se totiž nevyjádřil dobře, svůj požadavek měl formulovat takto: „U písmene A pracovní cval“ nebo podobně. Je jezdecky naprosto samozřejmé, že každou změnu provedete pomoci poloviční zádrže. Takže pokud trenér nechce svojí hláškou „Dejte poloviční zádrž!“ korigovat žádnou chybu, musí přesně říct, čeho má jezdec poloviční zádrží dosáhnout – například „Vnější otěží zlepšit přilnutí“, nebo: „Vnitřní holeň! Kůň necválá prostupně“, nebo: „Zkrátit koně, příliš utíká!“ Povel „poloviční zádrž“ nic neřekne jezdci, který neví čeho má pomoci ní dosáhnout.

---

 

5.  PRAVIDLA PRO POUŹÍVÁNÍ VENKOVNÍ JÍZDÁRNY

 

Prosíme o důslednou péči o povrch jízdárny tak, aby nebyl znečišťován a nevyšlapala se vrstva písku až do podložních vrstev !!!

 

1. odklízet poctivě koňské exkrementy !!! Nejlépe ihned, aby se zabránilo rozkopání koněm po jízdárně.

    

2.  jezdci a cvičitelé dbejte na vyjíždění rohů jízdárny nebo zatáčejte se svým koněm dříve před rohem ! Často jezdci nevyjíždí rohy a tím nezatáčí koně, ale kůň zatáčí sám. Nedojde ani k náznaku ohnutí koně kolem vnitřní holeně. Problém odstraňujeme vybízením jezdců o důsledné vyjíždění rohu, nebo naopak zatočení dříve. Tím dojde k aktivnímu působení a jezdec se učí koně ovládat.

      
   

3. výcvik a práce s koněm by měl být pestrý. Proto prosíme jezdce a cvičitele, nejezděte celou hodinu pouze po obvodu jízdárny !! Stejné pravidlo pro eliminaci vyšlapání povrchu písku. V principu to znamená, že cvičitel velí a organizuje hodinu tak, aby se nejezdilo pouze po obvodu. Třeba si dá cíl, že jedinkrát se neobjede jízdárna, aniž by se do povelu „přímo v před“ nevsadil jiný povel, například jednou velký kruh, změnit směr, od stěny ke stěně apod. Nebo práci rozděluje na kruhy a diagonály.